S filozofkou Alicí Koubovou a socioložkou Annou Durnovou hovoří Petr Šourek o resilienci ve světle dvou jejích protikladů – krize a snahy všechno kontrolovat.
Je to filozofický punk, říká Alice Koubová, mluvit místo o rozvratu, krizi a problémech o něčem afirmativním – o resilienci. Základní ontologická situace člověka je ambivalence a nejistota. Resilience znamená neutíkat před tím, že nemáme svůj život a svět pod kontrolou, říká Alice Koubová.
Chováme se tak? Kultivujeme resilienci, nebo se naopak dostáváme do spirály kontroly?
„Hygienická prověřenost jde ruku v ruce s prověřeností kulturní,“ komentuje současné dění Anna Durnová. Prohlásili jsme spontánní masovou kolektivitu moderních společností za nebezpečnou? Máme to nově i „vědecky potvrzeno“?
Anna Durnová: „Začneme žít ve více kontrolovaných komunitách mezi
„prověřenými“ lidmi? Omezení kontaktů a společenské propustnosti tu s námi v dávnější minulosti už bylo a může se klidně vrátit, nikoli proto, že je to dobrý prostředek zvládání pandemie nebo jiné krize, ale protože si vzpomínáme, že to vlastně fungovalo a teď se zase naskytla příležitost to společensky etablovat.“
V rozhovoru s Alicí Koubovou narážíme na článek Jiřího Šedivého NÁRODNÍ RESILIENCE ČESKÉ REPUBLIKY VERSUS FRAGMENTOVANÁ SPOLEČNOST. A pozor – také jsme si to spletli – autorem článku není generál Jiří Šedivý, nýbrž jeho jmenovec – bezpečnostní analytik.