To říká Tomáš Petříček, bývalý ministr zahraničí, v dalším dílu podcastu Sylva sylvarum:
Politici obcházeli instituce krizového řízení, zanedbávala se zpětná vazba. Tomáš Petříček odmítá představy, že krizí projdeme s nulovým rizikem. Snaha vyhnout se riziku a dosáhnout absolutní bezpečnosti zvýší negativní dopady na celou společnost. Odolnost neboli resilience má jiné cíle. Podle Tomáše Petříčka nám pomáhá přizpůsobit se proměnlivým podmínkám, aniž bychom museli radikálně překopat svůj způsob života.
Rezilienci budeme potřebovat, říká ředitelka hnutí DUHA Anna Kárníková, protože změnu klimatu už zcela neodvrátíme a budeme se muset adaptovat. Možná si pro to mezitím najdeme jíné slovo. Anna Karníková upozorňuje: resilienci se nepodařilo naplnit konkrétním mocenským významem – není jasné, kdo má co kvůli resilienci dělat. Rezilience je termín stejně gumový a neoperabilní, jako býval jeho předchůdce – udržitelný rozvoj. Podle Anny Kárníkové patří oba vysloužilci do politického šrotu.
Slovu rezilience se ale zatím (alespoň rétoricky) daří skvěle. Stačí se podívat na vzestup jeho četnosti v řeči britských poslanců:
Rezilience zřejmě rétoricky posiluje na úkor tradičního korporátního pojmosloví, srovnejte například efektivitu (která od nástupu rezilience už tak nefrčí):
