Trocha filozofie a historie nikoho nezabije
Naopak posílí! V druhém díle podcastu Sylva sylvarum Petr Šourek zkoumá historické inspirace dnešního pojmu rezilience – schopnosti pružné obnovy.
Co nás nezabije, … ? To nás přece posílí! Automaticky doplňujeme, ani nevíme, kde se v nás to moudro vzalo. Odkud je a jak se stalo naší součástí? Původ slavného aforismu vám přiblíží Jiří Starý z Ústavu germánských studií Filozofické Fakulty Univerzity Karlovy.
Ano, originál toho výroku zní německy Was mich nicht umbringt, macht mich stärker. A navíc má tento aforismus z pera slavného německého filozofa záhlaví, které se už dnes necituje: Aus der Kriegsschule des Lebens. Ano, filozofické poučení pochází Ze školy války života, z válečné školy života. Co to znamená?
A kdo to řekl? Ne, Carl von Clausewitz to překvapivě nebyl, ale všechno se dozvíte v druhém dílu našeho podcastu Sylva Sylvarum:
Poslouchejte také Anchor.fm, Spotify a dalších podcastových platformách.
A pokud vás trocha romantické filozofie nezabije, pokračujte s námi posíleni do ohně! S Vladimírem Mikešem, odborníkem na stoiky z Filosofického ústavu Akademie věd, rozebereme tuto pasáž ze začátku čtvrté knihy Hovorů k sobě římského císaře Marka Aurelia:
Τὸ ἔνδον κυριεῦον, ὅταν κατὰ φύσιν ἔχῃ, οὕτως ἕστηκε πρὸς τὰ συμβαίνοντα, ὥστε ἀεὶ πρὸς τὸ δυνατὸν καὶ διδόμενον μετατίθεσθαι ῥᾳδίως. ὕλην γὰρ ἀποτεταγμένην οὐδεμίαν φιλεῖ, ἀλλὰ ὁρμᾷ μὲν πρὸς τὰ προηγούμενα μεθ̓ ὑπεξαιρέσεως, τὸ δὲ ἀντεισαγόμενον ὕλην ἑαυτῷ ποιεῖ, ὥσπερ τὸ πῦρ, ὅταν ἐπικρατῇ τῶν ἐπεμπιπτόντων, ὑφ̓ ὧν ἂν μικρός τις λύχνος ἐσβέσθη: τὸ δὲ λαμπρὸν πῦρ τάχιστα ἐξῳκείωσεν ἑαυτῷ τὰ ἐπιφορούμενα καὶ κατηνάλωσε καὶ ἐξ αὐτῶν ἐκείνων ἐπὶ μεῖζον ἤρθη.
M. Aureli Imperatoris Ad se ipsum, liber IV.
Petr Šourek si ji přeložil takto:
Vnitřně jsme od přírody nastaveni tak, abychom v každé situaci – pokud s námi není něco špatně – hledali to nejlepší možné řešení. Vnitřní hlas nám velí neztratit se v balastu, získat přehled a zamířit přímo k vyššímu cíli. Jako oheň pak rosteme právě díky překážkám, které nám vstupují do cesty. Malý plamínek by zadusily, ale pro jasný oheň jsou vítanou potravou. Čím víc jich je, tím rychleji je oheň pozře a jeho plameny z nich vyšlehnou o to výš.
Vladimír Mikeš pak stejnou pasáž převedl takto:
Pokud je náš vnitřní vládce v souladu s přirozeností, staví se k vnějším událostem tak že, se snadno přizpůsobí všemu, co se může stát i co se již stalo. Netíhne k žádnému konkrétnímu předmětu, ale s odstupem sleduje své přednostní cíle a přisvojuje si to, co se nabízí. Podobně se oheň zmocňuje toho, co mu přijde do cesty: malý plamínek by se takto mohl zadusit, ale jasný plamen do sebe rychle pojme, co do něj padne, stráví to a vyšlehne díky tomu výše.
Co překladatel, to překlad. V rozhovoru Petra Šourka s Vladimírem Mikešem o stoicích jde ale o mnohem víc – o stoické myšlenky, hodnoty, postoje. Je naše kultura a civilizace stoická? Nebo chtěla by být? Vladimír Mikeš zaznamenal v poslední době zvýšený zájem o stoicismus; v souvislosti s pandemií Covid 19. Co to znamená být stoikem v době, jako je naše? Poslouchejte druhý díl našeho podcastu.